Daniela Banatová: "Snažím se být ve své tvorbě co nejvíce upřímná a autentická."

09.12.2021

Danielino prvé stretnutie s čipkou prebehlo už v 10-tich rokoch. Sledovala v televízii ženy v krojoch ako paličkami spletajú čipky. Fascinovalo ju to a túžila sa to naučiť. Už vtedy mala rada ručné práce a výtvarnú tvorbu. "Doma jsem měla malý tkalcovský stav, vyšívala a pletla jsem."

Keď sa rozhodovala pre strednú školu vybrala si Strednú priemyslovú školu textilnú v Brne, kde ju aj prijali. Študovať chcela odbor návrhárstvo textilu. Ale na výber moc nemala. Chcela študovať pletenie, ale vtedy žiakov do oboru zadeľovali podľa výsledku talentových skúšok. Nakoniec sa ocitla v skupine, v ktorej študovala čipkársku tvorbu. "Zpočátku jsem z toho byla nešťastná, tento obor mi vůbec nepřišel zábavný. Vzpomínám si na temnou místnost, pošmourný den, kdy nám naše profesorka v dílnách začala vysvětlovat základy paličkování. V duchu jsem si říkala, tak tohle nedám. Nicméně si mě rytmický ťukot paliček rychle podmanil a tato technika se stala jakoby nedílnou součástí mého života."

Nemyslí si, že by si paličkovanie vybrala sama. Skôr to bolo naopak. Podľa nej je to krásna technika, ktorá má veľké množstvo výrazových možností, inovácii a vyjadrení. " V prvé řadě je to velice čistá technika, která má velmi mnoho společného s grafikou. Celkem mne fascinuje, jak se dají její pomocí vyjádřit prostory, pohyb. Ve své tvorbě se snažím jít za dekorativní prvek této techniky."

Nepovažuje sa za klasickú čipkárku. Je to pre ňu cesta. Snaží saň ou vyjadriť svoje hlbšie svety, porozprávať príbeh stromov, kameňov, neba alebo mikroskopický svet. Ale zo všetkého najviac ju fascinujú stromy. "Kudy jezdím tudy jim naslouchám a fotím je. Můj manžel ze mne šílí, jedna třetina fotek, které z cest přivážím jsou právě fotky stromů."

Paličkovanie považuje sa svoju duchovnú cestu, je to pre ňu niečo ako meditácia. Najčastejšie pracuje s abstraktnými motívmi, ktoré majú základ v prírode. No nájdeme u nej čipku, zakomponovanú do odevu. V mladosti veľa paličkovala z motúzov, ktoré sa sama farbila, často technikou tón v tóne. Čipky vtedy mali veľkosť okolo 2 metrov. "Toto ztvárnění mne naplňovalo a uspokojovalo mé ambice, avšak po přestěhování do USA jsem musela hledat jiné materiály. Začala jsem používat háčkovací přízi v kombinaci s nití. Tyto dvě rozdílné tloušťky materiálu mi umožňují si hrát, vytvářet rytmy, iluzi hloubky prostoru."

Dôležitá je pre ňu hra farebných tónov, ktorá občas pripomína pointilizmus. Výsledná farba sa mení až na sietnici oka. Všetko záleží od toho, ktorú niť sa zvolí ako vodiacu a ktorú ako osnovná. Tiež to ovplyvňuje hustota kladenia. To všetko vplýva na výsledný tón farby, ktorý vníma oko. "Vzhledem k tomu, že pro mou tvorbu je stěžejní použití barev, omezila jsem vazebné použití na plátnovou vazbu a její variace a na polohod s přidaným točením. Polohod mám ve velké oblibě, velmi dobře se s ním vytváří dojem stínování."

Tento rok Danielin syn oslavoval 30 narodeniny. Chcela mu darovať niečo osobné ako spomienku. To bola cesta ako začala experimentovať s portrétom. Aj napriek tomu, že ubehli roky odvtedy ako mali v škole hodiny figurálnej kresby. "Můj první pokus dopadl z mého pohledu žalostně. Jednak jsem neodhadla velikost, a také portrét působil jen dekorativně, chyběla mu emoce, živost. Nezbylo mi, než se do práce vrhnout znovu. S druhým pokusem jsem již byla spokojená. Vyjadřoval synovu energii, jeho vstřícnost, houževnatost a vnitřní sílu."

Nakoniec pridala farby - dva tóny, ktoré podčiarkujú a umocňujú expresívne vyjadrenie portrétovaného. Robia obraz viac emotívny a živý.

Plány v paličkovaní si do buducnosti nerobí. "Paličkování je pro mě cesta, cesta objevování, cesta žití a já si žádné plány nedělám. Nechávám věci plynout, snažím se být ve své tvorbě co nejvíce upřímná a autentická, a to je asi to podstatné, čeho bych se chtěla držet."

Viac prác od Danieli Banatovej nájdete na jej stránke https://danielabanatova.com