Přemysl Knap: "Paličkuji proto, protože paličkovaní miluji"

27.07.2021

Přemysla Knapa som spoznala vďaka inému rozhovoru v časopise Kreativ. Následne som si jeho práce pozrela na stránke a bolo mi jasné, že to bude ďalší rozhovor sem na blog. Jeho práce sú jemné a prezícne, odpovede plné úcty k remeslu, ktoré vykonáva. Posúďte sami.

Aké sú vaše prvé spomienky na paličkovanú čipku? Kedy ste vy sám začal paličkovať?

Nedokáži si dnes již přesně vybavit onen okamžik, kdy jsem pro paličkovanou krajku zahořel. Jsou tu různé střípky, např. časopisy, v nichž se ještě v období socialistické republiky objevovaly a to především v měsíčníku Dorka, kterou pravidelně odebírala maminka, paličkované věci a i malý obrazový kurz, který připravoval pan Mišík. Také i dotaz, jestli bych nedokázal začít paličkovat od mé družinářky, která si zakoupila paličkovanou sadu (poduška, popis, umělohmotné paličky a i s krátkým popisem, jak upaličkovat základní vazby). Možná vyprávění mé babičky, která studovala v letech 1946 - 1948 odbornou školu ženských prací v Bojkovicích, ve které se mimo jiné měla učit i paličkování. Této technice snad z respektu pro její složitost se však vyhla. A to mě zaujalo, chtěl jsem přijít na to, jak na to, když je paličkování tuze náročná disciplína. Ovšem skutečným okamžikem, který následoval těsně před cíleným hledáním dalších informací bylo souběžně krásné číslo v Anně Burdě 7/1994 a její paličkovací kurz a také návštěva muzea ve Vamberku v červenci téhož roku. To jsem již věděl, že se paličkovat chci naučit a nebo se o to pokusit. Ve Vamberku na mé dotazy ohledně kurzu či odborné literatury jsem sice nezískal příznivou odpověď, ale jen pár měsíců na to, v časopisu: "Receptáře pro podnikavé" jsem získal stopu v podobě firmy Paličkování a posléze Vzdělávacího spolku uměleckých řemesel a tedy i na paní Ivu Proškovou, která mě již z počátu korespondenčně a telefonicky uvedla do tohto královského řemesla.

Nemal ste na základnej alebo strednej škole problém s tým, že sa vám spolužiaci smiali?

Paličkovat jsem začal až když jsem studoval pomaturitní studium na ekonomické škole. A to jsem se nikomu moc nesvěřoval. Ale je pravda, že již na základní a hlavně na střední škole jsem byl přímo fanatik do ručního pletení. Nikdo se nesmál, ale je pravda, že to bylo ještě v době, kdy přeci jenom s pletacími dráty se pohybovaly spíše ženy a doba měla trochu jinou atmosféru.

Ako dnes reaguje vaše okolie?

Myslím si, že dnes je to lidem celkem jedno, co děláte. Zda-li se věnujete textilu a nebo třeba rybaříte. Nezaznemenávám ani žádný údiv, nebo obdiv. Nic z toho. Pokud však předvádím řemeslo v rámci spolku na trzích, tak často slýchávám podivné poznámky, ale snažím se si toho nevšímat. Není důležité kdo paličkuje, ale snad co paličkuje. A paličkuji proto, protože paličkování miluji.

Okrem paličkovania sa venujete aj iným technikám, aké to sú a ako ste sa k nim dostal?

Nejdříve jsem propadl, jak jsem se již zmiňoval ručnímu pletení. To jsem začal opravdu poměrně brzy, mohlo mi být kolem 10let. Maminka sice to neviděla ráda, ale přeci jen jsem s její pomocí upletl šálu, jak jsem později zjistil, pustil jsem oko ve zmíněné šále během pletení omylem a pak se šála začala záhadně nošením vytahovat. Něco mi ukázla babička, ale většinu věcí jsem se naučil jako samouk z časopisů a návodových knih. Těch si maminka vždy kupovala hodně.

Další disciplínou a dodnes mou milovanou je ruční výšivka. Nejdříve výšivka křížková, když jsem si v devadesátých letech začal kupovat italský časopis RAKAM, tak jsem byl jak v jiné dimenzi. Něco jsem díky tomuto časopisu vyšil, zdokonalil techniku. Pak přišel kurz Zuberské výšivky, na ten velice rád vzpomínám a na setkání s vynikající Maruškou Pyrchalovou, které vděčím za prvotřídníí vedení a předání neocenitelných rad. Ve vzdělávacím spolku jsem pochytil frivolitkovanou krajku, síťování, paspartování, samozřejmě paličkování, nádstavbu s navrhováním v paličkování a také speciální kurz tzv. Milánské krajky, kterou vyučovala Radmila Zuman. Dostal jsem možnost se podílet na presentaci tylové krajky v italské Pavii, pak jsem měl možnost se účastnit kurzů v nádherných Bruggách a zde studovat francouzskou krajku Chantilly de Bayeux.

Príležitostne učíte aj v VSUR, aká je to pre vás skúsenosť?

Je to pro mě velká čest, že mohu být externím lektorem ve Vzdělávacím spolku. Vždyť uvážím-li že mými kolegyněmi jsou vynikající výtvarnice a odbornice, je to závazek, abych přinášel tu nejvyšší možnou kvalitu, jaké jsem schopen. Když jsem před 11 lety vkročil jako lektor na pole výuky, začal jsem s jedním kurzem a byly to kurzy pletařské. Byly velmi oblíbené a já se tak mohl podělit s technikami, vychytávkami, které v českém pletařském prostředí ještě nebyly tak známé. Dnes již jsou poměrně běžné a setkáte se s nimi na různých sociálních sítích a nebo některé e-shopy ke svému prodeji nabízí i odborné poradenství právě těchto vychytávek. Po pletení přišlo háčkování a nakonec ještě paličkování a ruční výšivka.

Vaše práce sú veľmi jemné, z techník prevažuje hlavne tyl, je to vaša obľúbená technika?

Ano, máte naprostou pravdu. Miluji jemnou a historickou krajku. Tylové krajky mě oslovovaly od počátku mého učení krajky. Jsem velmi rád, že se mohu věnovat, pokud mi čas dovolí, překrásné technice tylové krajky a především květinovým zdobným ornamentům v chantilách. Používají se oproti tzv. běžným tylovým krajkám nitě mnohem jemnější, egyptská bavlna č. 100/2 - 170/2. Záleží na záměru. Samozřejmě ty nejkrásnější výrobky jsou upaličkovány z tradiční černé hedvábné nitě. Ale tak daleko jsem ještě nedošel, přeci jen ona ta černá je na pozornost a i pro oči náročnější.

Navrhujete aj predlohy na paličkovanie, popíšte naším čitateľom ako vzniká čipka vo vašich rukách od návrhu až po hotový výrobok.

Mou velkou vášní jsou rekonstrukce krajek. Dýchá na mě ta neuvěřitelná zručnost předků a především porozumění jak technice, tak ornamentu a ve spojení s použitím té správné síly a skaní nitě. Mou velkou láskou jsou krajky mnohopárové, tzv. metrové, tzn. opakující se vzor. Krajky s rovným okrajem později aplikované na jinou textilii s použitím např. ložního prádla, ubrusů, ručníků. Pokud začínám pracovat s nápadem, který je mým originálem spojuji znalosti získané z kurzů od paní Proškové z navrhování se školením v Belgii. Řekl bych, že mému cítění historizujících a komplikovaných vzorů se právě styl navrhování západoevropského krajkářství nejvíce blíží a pomáhá při zpracování námětu. Protože nevyužívám žádný program v počítači, vše jen ručně, tužkou, barevnými fixami. Je podstatné,abyste nejen dobře zvládla výtvarnou stránku, co v krajce chcete mít, ale vůbec technicky rozkreslit tak, aby to bylo vůbec možno být upaličkováno. A to je proces poměrně hodně zdlouhavý. Upaličkování je pak již zdánlivě jednoduché, protože danou techniku ovládáte. Je důležité otestovat použitý materiál, aby byl správně zasazen do velikosti půdice a výplňových motivů. Musím napsat, že i díky tzv. barevnému kódování, tzn. rozlišení jednotlivých vazeb příslušnou barvou v technickém nákresu, jak ho známe ze západoevropského krajkářství, mi hodně pomáhá.

Aký materiál najradšej používate pri paličkovaní?

Tady vždy pláču, protože sortiment toho, co nám niťařské společnosti nabízely ještě před první světovou válkou, byl neuvěřitelný. V barvách a jemnostech. Ta čísla a rozpětí nám berou dech. Povědomí o tom, jak se jednotlivé druhy nití používaly na tu či onu práci skoro vymizelo a bohužel ono toho také již k mání není mnoho. Jsou to jen mizivé zbytky těch druhů nití, které se kdysi vyráběly. Vždy se jen třesu, co s další ekonomickou krizí se ještě přestane vyrábět. Mám velmi rád egyptskou bavlnu, její celou jemnostní číselnou řadu - mercerovaná krajkářská nit, většinou skaná ze dvou pramenů. Mám rád len, který je paličkované krajce tolik vlastní. Jsem rád, že český výrobce (Barkonie - pozn. red.) má ve své nabídce krajkářský len v mnoha krásných odstínech.

Kde čerpáte inšpiráciu k tvoreniu?

Především z historického ornamentu a tradičních krajek. To je moje velká láska. Tylové krajky, ať již publikované, nebo z muzejních sbírek, výstav atd.

Máte sen, ktorý by ste chcel v paličkovaní alebo aj v inej technike, ktorú ovládate, dosiahnuť?

Snad mít více času k tomu, abych mohl zrealizovat více metrových krajek, které pak bude možno použít jako aplikace do textilu, jenž bude sloužit. Chci se i nadále věnovat chantillám, binche krajce, krajce guipure. Je to nádherný pocit, když paličkujete ornamentální vzor, který se pomaličku odvíjí z podušky a paličky přitom zvoní.

Keď práve netvoríte, ako relaxujete?

Mou relaxací je paličkování. Protože mé civilní zaměstnání je jiné, chodím si k paličkám odpočinout. Je to taková moje tichá vrba, dodají mi rovnováhu, klid a pocit, že člověk je stále ještě potřebný.

Myslíte si, že má technika paličkovania šancu prežiť do budúcnosti?

Pevně v to doufám. Za sebe jako lektor a propagátor ručních prací se snažím o to ze všech sil. Důležité je, aby nastupující generace se chopila toho, co jsme převzali po předcích. Nikdy nesmíme zapomenout na toto zlato ve vědomostech, umu, porozumění. Jsem přesvědčen o tom, že ruční práce, paličkování tříbí mysl, pomáhá člověku se osvobodit od stresu a získat životní nadhled. Možná nebudeme sedět u svých podušek tak dlouho, jak tomu bylo ještě v 19. století, kdy krajka sloužila za obživu, ale i tak stále můžeme hledat výtvarnou cestu, jak udržet řemeslo stále živé.

Pán Knap nám pre rozhovor ochotne poskytol jedenu zo svojich predlôh. Vyššie môžete nájsť aj farebnú schému pre realizáciu.

Přemysla Knappa nájdete na týchto odkazoch:

https://www.knitterknap.cz/